Moravské sklárny Květná s.r.o. | Dárky, suvenýry

Huť, vybavená dvěma tavícími pecemi, zahájila činnost v polovině roku 1795. Zaměstnání zde našli nejenom místní lidé, ale hlavně skláři z okolí i z ostatních lokalit liechtensteinských panství na Slovensku či v Rakousku. Spojení všech těchto výrobních tradic vytvořilo brzy osobitý styl výroby nové sklárny, která začala rychle nabývat na proslulosti.

Sklárna vyráběla z obyčejného, nazelenalého skla nejrůznější užitkové a stolní sklo, ale i sklo hostinské, lampy, cylindry a dokonce i sklo okenní, vyráběné z foukaných válců. Lepší druhy skla začíná huť vyrábět až od poloviny devatenáctého století, kdy ji kupuje pan Emanuel Zahn pro rodinnou firmu Josef Zahn & Co. Zahnové, původem z Holandska, zřídili v roce 1780 v Chřibské v Čechách obchod se sklem, který pak přestěhovali do Vídně. Tato společnost pak vlastní sklárnu až do roku 1945, kdy je znárodněna a konfiskována.

Nový majitel staví další sklářskou pec na přímý otop bukovým dřevem a zavádí výrobu jemného křišťálové skla (s přísadou vápna), zdobeného broušením, hranováním a rytím.

Nový majitel také získává skláře ze šumavských skláren, ale i skláře z ostatních koutů Rakouska – Uherska, z nichž většina prošla vandrem půl Evropy a svými zkušenostmi přispěla k zavádění nových technik a způsobů výroby. Věnuje také větší péči a pozornost surovinám, zejména sklářskému křemenu. Suroviny k tavení se upravovaly a připravovaly přímo ve sklárně (potaš, křemen).

Obchodně byla sklárna za nového majitele orientována na Vídeň, kde měla mateřská firma nejen velkoobchod, ale i dispoziční sklady, odkud obsluhovala své větší zákazníky. Emanuel Zahn přispěl vydatnou měrou k rozvoji sklárny zkvalitněním výroby a rozšířením sortimentu stolního skla, do kterého vnesl nejen dobové požadavky svých význačnějších a společensky zajímavých zákazníků na náročnější provedení, ale také mnoho výtvarných impulsů z vídeňského prostředí.

Za jeho působení se započalo s výrobou stolních souborů broušených, malovaných a později i s leptem v kombinaci se zlatem. Pod jeho řízením došlo také k rozvinutí starých tradic dnešní proslulé květenské kalíškoviny.

Syn Emanuela Zahna, sám Emanuel, použil věno manželky Amálie, ze sklářské rodiny Göpfertů, na významné zvelebení sklárny. Přestavěl dosavadní přímé vytápění pecí bukovým dřevem na vytápění generátorovým plynem vyráběným ze dřeva a vybudoval novou brusírnu, kde nahradil vodní pohon, pohonem parním.

V roce 1894 přeměnil název hutě, snad z vděčnosti k manželce a jejímu věnu, na Zahn a Göpfert s firemní značkou Z&G a místo Straňanská huť začal užívat místní název Květná (Blumenbach). Tato značka pak brzy získává punc kvality a je vyhledávanou na světových trzích. Firma Zahn & Göpfert zřizuje vzorkovny a dispoziční sklady v Londýně, Paříži, Berlíně i Hamburku, vystavuje na veletrzích v Lipsku.

Na přelomu dvacátého století byla postavena druhá tavící pec na generátorový plyn, sortiment výrobků se rozšiřuje o sklo leptané, dekorované technikou panto, giloš a ocelotisk.

Výroba leptaného skla byla ve Květné zavedena jako ve druhé sklárně v Evropě už v roce 1897. K rytí dekorů byly používány anglické pantografy a giloš stroje firmy Kutzscher. Pantografy byly moderní a výkonné 24 pozicové stroje, jejichž nasazením došlo k výraznému zefektivnění výroby dekorovaných kalíšků.

Techniky panto a giloš se ve sklárně široce rozvinuly a firma si nechala některé leptané obvodové dekory giloš v kombinaci s vypalovanými dekoracemi drahými kovy na ústních okrajích výrobků v pozdějších letech patentovat jako chráněné vzory.

Tehdejší stolní soupravy bohatě dekorované, s mnoha hladkými a broušenými nohami si získaly pro čirost a jakost křišťálové skloviny a prvotřídní ruční práci značnou oblibu na světových trzích.

Dekorované stolní sklo se v té době vyváželo do USA, Afriky, Austrálie, Egypta Skandinávie, Rakouska, Německa a Švýcarska.

V roce 1949 je ve sklárně zahájena výstavba nové generátorové stanice na hnědé uhlí, která byla uvedena do provozu v roce 1950. V roce 1952 byla ve Květné zrušena vlastní výroba sklářských pánví.

Koncem roku 1959 byla zahájena sklářská výroba v nové hutní hale s moderní technologií chlazení výrobků.

V roce 1961 byla zahájena výstavba přípojky zemního plynu, plynofikace sklárny byla ukončena v roce 1963.

V letech 1967–1969 byla postavena budova nových zušlechťoven, kde byla zahájena výroba v září 1969. Byl taktéž zaveden nový skladovací systém a byla po 175 letech ukončena přeprava skla v dřevěných krosnách.

V roce 1971 byl do provozu uveden první stonkolis na lisování nožek u kalíšků.
V brusírně byl nainstalován francouzský poloautomat na opukávání a obrušování okrajů kalíšků a odlivek.

Od roku 1975 rozšiřuje sklárna svůj výrobní program o rytou kalíškovinu technikou diaryt.

Od roku 1976 se ve sklárně taví purpurová sklovina „zlatá roza“, přídavkem preparátu zlata.

Začátkem roku 1981 se v leptárně uvádějí do provozu první voskoryty, tj. pantografy třetí generace s programovým řízením rytí dekorů do navoskovaných výrobků.

V letech 1984–1985 je vybudována nová kartonážní hala, která umožňuje vyrábět ve sklárně menší série kartonů na balení výrobků.

V roce 1991 byla dokončena výstavba nového vstupního areálu sklárny.
Od roku 1961 do roku 1990 byla sklárna jedním ze závodů národního podniku Moravské sklárny ve Květné.

Od roku 1990 do roku 2002 je sklárna součástí Crystalexu a.s. Nový Bor. Jde o období, kdy se do sklárny neinvestuje s ohledem na strategii mateřské firmy a její zaměření zejména na neustále se zvyšující podíl výroby automaticky vyráběného sortimentu a postupný útlum ruční výroby. Tato strategie vyvrcholila v roce 2002 uzavřením sklárny.

Sklárnu v témže roce kupuje jako většinový vlastník Odborový svaz zaměstnanců sklářského, keramického, bižuterního průmyslu a porcelánu Praha a zahájí koncem roku 2002 ve sklárně provoz. Jde o ojedinělý projekt záchrany firmy, který nemá v dějinách ČR obdoby. Sklárna je odborovým svazem vlastněna do února 2004.

V březnu 2004 začíná pro sklárnu nová doba. Majoritním vlastníkem se stává česká investiční společnost Synex CZ a.s.. Ihned po převzetí obchodního podílu se pouští do konsolidace společnosti, investuje do strojního zařízení, je provedena generální oprava tavící pece.

Od roku 2005 začala sklárna, v rámci hledání nových tvarů a vzorů výrobků, spolupracovat s předními českými designéry (Olgoj Chorchoj, Rony Plesl, Bára Škorpilová) a tímto sortimentem chce oslovit nové zákazníky a vytvořit nový, aktivní systém obchodování se sklem.