Tupeská keramika | Dárky, suvenýry

Tupeská keramika

 Tupeská keramika, obec Tupesy, region Moravské Slovácko, Jihomoravský kraj. To jsou názvy, které se nejen navzájem doplňují, ale i prolínají a vzájemně zastupují. Jen mladší generace možná trochu tápou, ale většině se při vyslovení těchto názvů vybaví teplý kraj pokrytý zvlněnými vinohrady, krojová chasa, víno plné slunce, krásné táhlé pěsničky a milí lidé. A při vyslovení toho prvního, pak baculatý džbánek a pohárky na víno pokryté nezaměnitelným dekorem – Tupeskou růží. Sběratelé a znalci  si potom v hlavě promítnou pojmy jako: majoliková keramika, fajáns, Habáni, tradice, značky UT,UTO a opravdu znalí i jméno Jaroslav Uředníček. Byl to právě on, kdo počátkem 20. století, obnovil za pomoci místních hrnčířů pozapomenuté umění Habánů – starých mistrů ze 16.století, kteří znalost výroby fajánsí na Moravu přinesli. Když v r.1904 přišel do Tupes z nedalekých Napajedel, byl Jaroslav Uředníček jen strojníkem, který aby zabezpečil početnou rodinu ( měl celkem 22 dětí ) koupil za několik tisíc zlatých místní – před jeho příchodem ještě ruční – cihelnu. V roce 1914 byl, již jako majitel cihelny strojní – pozván svým přítelem, zároveň  významným sběratelem keramiky a národopiscem Františkem Kretzem do Hodonína na džbánkařský kurz. Spolu se svoji dcerou Boženou se Jaroslav Uředníček nechal, do té doby pro něj neznámým procesem tvorby keramiky, okouzlit natolik, že ihned po návratu z kurzu započali s experimentováním a prvnímy pokusy o keramickou tvorbu. Jejich maximalistický a poctivý přístup vedl  k osmi letům klopotné dřiny, dílčích radostí, ale i zklamání z nezdařených pokusů, završených nejen vlastními keramickými materiály, především však špičkovými keramickými kusy, které jsou dodnes chloubou a potěšením jejich vlastníků. V roce 1937, kdy se výrobou keramiky zabývala již takřka celá Uředníčkova rodina, přišel další impulz v podobě seznámení s továrníkem Baťou. Toto setkání vyústilo v Baťův dar Uředníčkovi – první velkou elektrickou pec na pálení keramiky. Část Úředníčkovy  produkce potom Baťa odebíral jako dary pro své obchodní přátele a pro reprezentační účely. Napomohl tak Tupeské - Úředníčkově keramice k cestě do světa. Po roce 1950 pak Jaroslav ¨Uředníček hrdě vykazoval samostatné obchodní kontakty například v Kanadě, Americe, ale hlavně v mnoha zemích Evropy. Po znárodnění v r. 1954, pokračuje výroba Tupeské keramiky v podniku Lidová tvorba a provozovně MNV Tupesy. Uředníčkovi také mohli při výrobě spolupracovat, samostatná tvorba jim byla však odpírána. Uředníčkova – Tupeská keramika, byla vždy proslulá dokonalým řemeslným zpracováním, perfektně vypracovaným dekorem a v neposlední řadě i nápaditostí tvarů a vzorů z nichž nejznámější -  Tupeská růže je jen pomyslnou špičkou ledovce. V dnešní době pokračují v Tupesích s výrobou tradiční keramiky  tři dílny vedené  potomky Uředníčkova rodu. V okolí z této tradice však těží mnoho dalších. V průběhu několika desetiletí  tak zkušenosti s výrobou fajánsí získalo několik stovek pracovníků – kruhařů, maléreček, pecařů, ale i studentů UMPRUM v Uh. Hradišti a Školy lidových řemesel v Praze a Luhačovicích. Myšlenka obnovit Muzeum Tupeské keramiky jako poctu starým mistrům a jejich umění vznikla v roce 2004 a stala se společným projektem Mikroregionu Buchlov, Keramiky Denisa a Obecního úřadu v Tupesích, který pro tento účel uvolnil vhodný objekt bývalé keramické výroby. Za získané dotace byla provedena stavební rekonstrukce objektu a zhotovena expozice historie Tupeské keramiky. Základem muzea je dům z roku 1838 upravený jako dobové obydlí hrnčíře, na který navazuje vlastní expozice doplněná mnoha fotografickými materiály. S expozicí sousedí letní ateliéry a dílna majolikové keramiky . Nádvoří je upraveno jako prostor pro alternativní kulturní akce a tvorbu. Připravuje se uskutečnění tvůrčích kurzů, proběhlo již několik hudebních produkcí a přípravuje se i  divadelní představení. Muzeum Tupeské keramiky můžete navštívit takřka kdykoliv – po předchozí telefonické domluvě a také v soboty a neděle - ty jsou samozřejmostí  pro návštěvu v průběhu hlavní turistické sezony. Provozovatelé a správci muzea – Jiří Kalabis a Denisa Chvátalová mají za cíl ve spolupráci se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti nejen dále doplňovat a rozvíjet vlastní  expozici muzea ale také aktivně získávat další artefakty a historické materiály se vztahem k místní keramické tradici. O tom co se muzeu podařilo a co chystá se můžete dozvědět i na webových stránkách – www.muzeumkeramiky.cz

Zobrazit produkty v kategorii Tupeská keramika